Kam v létě? Terka doporučuje Chalkidiki
Při zmínce o luxusních plážích a překrásném koupání se většině lidí pravděpodobně vybaví oblasti jako Karibik, Seyschely, Maledivy nebo třeba Dominikánská republika. A přitom málokdo tuší, že máme takový „evropský Karibik“ co by kamenem dohodil. Země, jakou je Řecko, sama o sobě nabízí nespočet možností ke koupání v nádherném prostředí – a právě oblast poloostrova Chalkidiki patří mezi ty nejkrásnější. Odjakživa je vyhledávána nejen zahraničními turisty, ale i domácím obyvatelstvem, které zde cestuje ze všech možných koutů země. Tento „Poseidonův trojzubec“, jak bývají Chalkidiki také někdy nazývány, však nenabízí pouze nekonečné pláže, průzračně čisté moře, krásnou divokou přírodu a ničím nerušenou pohodu – je to taktéž místo prodchnuté skrz naskrz antickou historií a mytologií, se níž se zde potkáváme prakticky na každém kroku. A komu by ani tohle vše nestačilo, ten jistě neodolá specialitám místní řecké kuchyně, které si může vychutnat v některé z typických taveren za doprovodu hudebníků drnkajících na tradiční buzuki.
Jak jsem již naznačila, jednou z největších zajímavostí na Chalkidiki je zcela jistě jejich tvar, díky němuž si jej nespletete s žádným jiným poloostrovem na světě. Hlavní oválná část poloostrova totiž vybíhá směrem do moře v podobě tzv. „tří prstů“ nazvaných jako Kassandra, Sithonie a Athos – proto „Poseidonův trojzubec“. Poseidón je důležitou postavou řecké mytologie, starším bratrem nejvyššího boha Dia (Zeus) a je považován za boha moře a vodního živlu. Jeho nástrojem a zbraní se stal právě zmiňovaný trojzubec (kopí se třemi hroty), který mu sloužil k rozpoutání bouří a zemětřesení. Podle řecké mytologie poloostrov vzniká jako důsledek situace vládnoucí mezi tehdejšími Titány (také označováni jako Giganti) a olympskými bohy. Titáni byli potomky původních bohů obývajících Chalkidiki a považovali se tak za jediné právoplatné božstvo v této oblasti. Olympští bohové byli jiného názoru a propukaly mezi nimi spory. Při jednom z nich se bůh moří Poseidón rozzlobil a vrhl po Titánech svůj trojzubec – ten skončil v moři a vzniká tak nový poloostrov. Co se týče názvu, tak ten Chalkidiki zdědily po řeckých osadnících připlouvajících do oblasti v 8. stol. př. n. l. ze starořeckých měst Chalkis a Eretria (dnešní ostrov Evia). Také pojmenování jednotlivých výběžků mají svůj původ v mytologii. Kassandra (dříve pojmenovaná jako Pallené) získala svůj název podle makedonského krále Kassandra. Spekuluje se ale také o tom, zda nezískala své jméno podle krásné starověké věštkyně stejného jména. Sithonie byla pojmenována podle Proteovy manželky (Poseidonův syn).
Poslední pojmenování Athos vzniklo od jména jednoho z Gigantů (Titánů) Athanasia, který vrhl po Poseidonovi obrovský kámen, z něhož pak navíc vzniká hora Athos. Athos znamená v překladu „nesmrtelný“. Na této části poloostrova však zdaleka není zajímavé pouze jeho pojmenování.
Víme, že Kassandra i Sithonie jsou turisticky velmi vyhledávanými oblastmi. Kam se ale klienti cestovních kanceláří nedostanou už je právě tento třetí prst, z něhož je široké veřejnosti přístupná pouze jeho severní část končící městečkem Ouranopoli. Za ním už je jen velká kamenná zeď a naprostý zákaz vstupu. Co se za touto tajemnou hranicí vlastně skrývá? Athos (nazývaný také jako Agion Oros – v překladu Svatá hora) je mnišským státem tvořeným 20 mužskými kláštery. Ano, všimli jste si správně – nenaleznete zde jediný ženský klášter, a to z toho důvodu, že je ženám vstup do této oblasti přísně zakázán. Podle legendy totiž horu Athos navštívila Panna Marie, která ji prohlásila za svatou a zakázala na ni vstup ženám – má zde přístup pouze ona samotná. Zákaz je natolik přísný, že zcela vylučuje i přítomnost zvířat ženského pohlaví (všichni obyvatelé – mniši – jsou zde dováženi, stejně tak zvířata mužského pohlaví, nemohou se zde množit). Získat přístup do oblasti je náročný také pro mužské cestovatele. Ti se zde mohou dostat, ale pouze se speciálním povolením, jehož vyřízení může trvat i několik měsíců, v některých případech je to i v řádu let. Jakmile povolení obdrží, mohou Athos na omezenou dobu navštívit, ale podmínkou je naprosté přizpůsobení se zdejšímu životu – žijí s mnichy v klášteře a dodržují jejich denní rytmus – 8 hodin pracují, 8 hodin se modlí a 8 hodin spí.
A jaký byl v rámci historie další vývoj poloostrova? Na základě práce prvních osadníků vznikají nejstarší města Mendé nebo Toroné. Chalkidiki se účastní řecko-perských válek, později jsou postupně součástí makedonské říše Alexandra Velikého, římské říše i říše byzantské. Ve středověkém období se území okolo roku 1430 dostává do rukou osmanských Turků, v jejichž držení zůstává až do roku 1912 a zdejší řecké obyvatelstvo se tak dostává do tureckého područí na necelých 500 let! Tato turecká nadvláda se samozřejmě musela určitý způsobem promítnout do zdejší kultury i běžného života (všimněte si podobnosti mezi kebabem X gyrosem, tureckou X řeckou kávou, symbolem Alláhova X Diova oka a nápadná je také podobnost řeckých i tureckých dezertů typu baklava a podobně).
Chalkidiki se nacházejí v oblasti severního Řecka a jsou součástí jedné z 9 řeckých provincií (něco jako kraje) – Střední Makedonie. Je důležité neplést si tuto řeckou provincii se státem bývalé Jugoslávie, který byl po dlouhou dobu pojmenován stejně, avšak Řeci jeho název nikdy neuznávali. Podle jejich názoru má nárok na označení „Makedonie“ pouze severořecká oblast, kde se skutečná Alexandrova makedonská říše nacházela a tento slovanský stát nemá na takové jméno nárok. Vznikl tak dlouholetý spor o název „Makedonie“, k jehož vyřešení došlo mezi řeckou a makedonskou stranou až roku 2019 a stát byl oficiálně přejmenován na „Severní Makedonii“.
Poloostrov je kromě pláží a krásného moře naplněn také spoustou zeleně (zastoupené zejména borovicovými a olivovými háji) i barevnými oleandry a je na mnoha místech hornatý. Přes celý poloostrov se na severu táhne pohoří zvané Cholomontas. Vrcholy výběžků Kassandry a Sithonie zdaleka tak vysoké nejsou, nejvyšší vrchol zde má okolo 800 metrů. Zcela jiné situace je u výběžku Athos, jehož nejvyšší vrchol Agions Oros dosahuje výšky až 2043 metrů. Pobřeží je omýváno, jak již vyplývá z názvu, Egejským mořem. Hlavním městem a správním centrem celé oblasti je Polygyros. Ten se nachází uprostřed poloostrova a najdete zde všechny nejdůležitější úřady pro tuto oblast.
Dalším velkým městem nacházejícím se na Chalkidiki je Soluň (řecky Thessaloniki). Jedná se o největší město na poloostrově, které ale není hlavním městem Chalkidik, jak si spousta lidí myslí právě pro jeho velikost a monumentálnost. Soluň a její okolí je vyděleno jako samostatná prefektura a toto pulzující město je tedy pouze hlavním městem a správním střediskem soluňské prefektury. Žije zde přes 1 milion obyvatel a je hned po Athénách druhým největším řeckým městem. Kromě množství památek, obchodů a obchodních center, restaurací, kaváren, univerzit, nemocnic, úřadů, bytových jednotek a dalších budov zde naleznete také obrovský přístav a letiště Makedonia (to je opět po Athénách druhým nejvytíženějším v celém Řecku). Na celých Chalkidikách pak žije (nepočítáme-li soluňskou oblast) přibližně 80 000 obyvatel. Tento počet se samozřejmě velmi výrazně navyšuje v období letní sezóny, kdy se přímořská letoviska naplňují turisty (nejzastoupenější národností v rámci turistiky jsou Srbové, Maďaři, Albánci, Češi a Slováci, Němci, Řekové z jiných oblastí země a další).
Je pozoruhodné, že přes každoroční nápory turistů zůstala příroda poloostrova prakticky neporušena. Turisté se mohou kochat překrásnou přírodou tvořenou mořem, písčitou půdou, kopci, skalnatými útesy, olivovými i borovicovými háji a loukami. Zejména na prostředním prstu, Sithonii, by se dala příroda považovat až za divokou a nezřídka zde narazíte například na stáda koz, volně se pohybujících po vrcholcích kopců. Výjimečné jsou také některé až poloprázdné pláže, které byly Evropskou unií oceněny řádem modré vlajky za mimořádnou čistotu vody. Díky bylinkami a kořením pokrytými pláněmi a růstu ovocných stromů se v této oblasti velmi dobře daří včelám a výroba medu tvoří značnou část zdejšího zemědělství, což dokládá i fakt, že na Chalkidiki se nachází přibližně třetina včelařů celého Řecka. Takový med má svou typickou vůni a chuť a ve zdejších obchůdcích naleznete hned několik jeho druhů – květový, kaštanový, borovicový, tymiánový a specialitou je med z citrusů, ten je ale také poměrně vzácný. Já sama jsem jednou zkoušela med pomerančový a považuji ho za ten nejlepší, který jsem kdy ochutnala. 
Často jsou sklenice medem doplňovány o vlašské a jiné oříšky.
Kromě medu jsou Chalkidiki také velkým výrobcem olivového oleje a olivových produktů (např. olivy na všechny způsoby, bývají často něčím plněny – mandlemi, papričkami, feta sýrem, …), alkoholických nápojů Ouzo a Tsipouro, domácích marmelád, mléčných výrobků (převážně z kozího mléka), dřevěných výrobků z olivovníků a také tradiční keramiky.
Pokud Vás některé z uvedených skutečností o poloostrově Chalkidiki zaujaly, tak Vám určitě doporučuji tuto turistickou lokalitu navštívit, protože po koncentraci sluníčka, krásné nepřelidněné pláže, průzračně čistého moře, historických památek a výborného tradičního jídla včetně místních (často velmi sladkých) dezertů určitě nebudete litovat. A navíc – při večerních procházkách po pláži můžete sledovat ty nejkrásnější, všemi barvami hrající, západy slunce na světě!
Tak šťastnou cestu – Kalo taxídi!
Pro Kampus Palace
Terka Krausová, kampusácká recepční 🙂